
To pondělí se otevřela obloha a nastalo boží dopuštění. Říkala jsem si, že to je možná čas, kdy se Pán rozhodl to tady už nějak zakončit. Voda, kroupy, blesky. Celá řada z vás nedorazila, neměla jak nebo kudy. Kazatel Daniel Hottmar spolu se svou ženou Natašou ze sedmdesát kilometrů vzdálencýh Štětkovic dorazili přesně v 18:30 - možná se před nimi rozestoupilo to vniklé moře. Pokud si to někdo zaslouží, pak se mi zdá, že by to mohli být oni dva.
" Sám se někdy divím, proč to tady Bůh nespláchne. Já bych to, upřímně řečeno, někdy celý spláchnul," řekl mi na přivítanou Daniel. Bylo nás na tom večeru s ním jen pár. A dokonce nedorazila ani slečna fotografka . A bylo to úplně výjimečné a pro každého z nás jinak a nesmírně užitečné. Jsem známý cynik a skeptik a praktik, ale tentokrát bych velmi stála o to, abychom Daniela pozvali znovu - a přišli jsme všichni a vzali děti a všechny milé s sebou. Zdá se mi, že je jedno, kde a za koho se Daniel Hottmar modlí, ale shodli jsme se všichni ten večer na tom, že je to neuvěřitelý člověk s tak neuvěřitelným příběhem, neskutečnou ženou a neskutečným smyslem pro to, co jsou lidi zač, že je strašně důležité ho potkat. Prosím, přečtěte si na webu, co je zač.
A pokud jste dočetli až sem a usoudili, že kazatele Daniela Hottmara - na tohle moje obecné a emotivní dopuručení - mezi sebe pozvete znovu, napište mi prosím.
Děkuji.
Vaše Pavlína Wolfová