"Zlo je infekční a roste. Řídí se tím, jak se mění nálada společnosti ve vztahu k tématům, která řešíme. Teď jsou to migranti a člověk si vlastně ani nedovede ujasnit, jak to s nimi je. Taková věc vyvolává velmi nebezpečnou emoci a tou je strach," tvrdí Andrej Drbohlav, který se ve své odborné kariéře zaměřuje na děti a mládež. Vídá a slýchá věci a rozuzlení událostí o nichž čteme v novinách a nechce sejim vůbec věřit.
" Agrese, jako šikana, domácí násilí i vraždy chodí ve vlnách a vždy je za nimi nějaká sociální rozkolísanost společnosti," říká psycholog. Nejvyšší nárůst celé řady antisociálních jevů, počínaje fenoménem masových školních útoků – v USA je jich něco kolem 300 ročně – podle něj začíná v letech 2007–2009. "To bylo v Americe období nejprve neetických dravých úvěrů, pak hypoték, díky kterým lidé dosáhli na vlastní bydlení, i když na to neměli, začala se bortit manželství, přišla hypoteční krize, pak ekonomická a pak globální krize. Děti neuvažují zatíženě, nemají předsudky, nejsou rigidní, jako dospělí, jsou odrazem toho, jaká je společnost." popisuje stav věcí.
V klubu dokázal z hlediska psychopatologie analyzovat terorismus stejně dobře jako dobu , v níž žijeme a již označují psychologové za "éru narcismu", jež přišla s jedenadvacátým stoletím po "éře deprese". Došlo na podrobné rozebrání naší politiky a především atmosféry, v níž právě žijeme.
Téma, které lidi přitahuje - zlo, o němž tvrdí, že je infekční - přitáhlo i nás. Poměrně dlouhý čas jsme věnovali vrahům a jejich motivacím, jejich profilům a ještě delší čas tomu, kam se posunula společnost v jejich posuzování a trestání. Tam tvrdí, že jsme ztratili soudnost:
" To je příklad svrchovaného retardovaného altruismu. Naprostá ztráta soudnosti. Společnost je jenom tak spravedlivá, jak se umí vyrovnat se svými viníky, tak to zkrátka je. To, že viníky omilostňujeme, pouštíme s čistými rejstříky v osmnácti na svobodu, že je zavíráme do skvělých školských zařízení, která jsou v podstatě takový příjemný letní tábor, kde žádná resocializace neprobíhá, je šílené. V případě dospělých - například Andrese Breivika, se dostáváme do situace , kdy ho společnost odškodňuje za to, že měl kávu namletou příliš nahrubo a špatné připojení k internetu."
A abychom zůstali doma, dovolím si citovat z rozhovoru, který jsem pořídila s Andrejem Drbohlavem zjara. Mluvili jsme o jeho odborné práci a já se nestačila divit. Tedy pro zajímavost:
" Dělám roky výzkum s agresívními jedinci. Vybral jsem padesát kluků s podmínkou, že každý z nich musí mít více než tři sourozence. Zjistil jsem, že dohromady padesát otců a padesát matek zplodilo 282 potomky, z nichž všichni jsou ve výchovné péči. Prostá matematika – péče v ústavech stojí minimálně pět set tisíc za rok a padesát otců a padesát matek díky své plodnosti a neschopnosti starat se o své potomky – a díky neschopnosti státu nějak rozhodnout a třeba je donutit ekonomicky se na tom podílet, pracovat a tak dále – vytvořilo účet jeden a půl miliardy korun za výchovu svých dětí. Pak že na děti nejsou peníze."
PhDr. Andrej Drbohlav se dlouhodobě věnuje analýze profilu sériového vraha a dalším extrémním formám behaviorální patologie a psychopatologie.
Vystudoval behaviorální patologii na univerzitě v Hradci Králové, kde pak pět let tentýž obor učil. Spolupracuje na výzkumu genetických markerů impulzivity a vlastní výzkum zaměřuje na vývoj patologie chování a osobnosti u dětí a dospělých. Odborně se věnuje nejhorším formám deformace osobnosti a chování, jaké v prostředí lidské společnosti mohou vzniknout.
Druhou profesí je výtvarník a designér, používá autorský pseudonym Andy Reiben. Založil virtuální uměleckou galerii Buyfeel, která zastupuje tuzemské i zahraniční výtvarníky.
Mějte se hezky a moc děkuji za vaši pozornost. Pavlína Wolfová