Je mu šestasedmdesát a když mu bylo o rok méně, tvrdil, že se cítí skvěle, že pětasedmdesát let nic není.
Čím to?
"Neberu žádný lék, jen jednou denně vitamín C. Jinak denně alespoň hodinu buď plavu, běhám, nebo jedu na kole. Když se ptáte, na kole ročně ujedu asi tři tisíce kilometrů. Už staří Římané říkali: „Ve zdravém těle zdravý duch.“ Nadváha vede k lenosti a lenost fyzická je často spojena s leností duševní. Neříkám, že vždy."
Od června 1966 začal pracovat na III. chirurgické klinice FVL UK v Londýnské ulici, na níž strávil celý svůj profesní život. Jeho učiteli chirurgie se na klinice stali zejména tehdejší přednostka docentka Olga Vaněčková a její nástupce profesor František Řehák.V roce 1968, v období před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa, obdržel nabídku na roční pracovní pobyt v západoněmeckém Nordhornu, kam bez znalosti němčiny odjel již po vpádu vojsk 17. září téhož roku. Hlavní náplní práce byla aplikace anestezie. Po návratu na pražskou kliniku v roce 1970 pokračoval jako sekundář na traumatologickém oddělení.
Pak vysbíral všechny možné tituly - profesor, kandidát věd, doktor věd, profesor. Jeho tématy byli karcinom jícnu, ale třeba i vstřebávání alkoholu a acylprinu po resekci žaludku.
V roce 1992 se stal přednostou III. chirurgické kliniky, jejíž vedení převzal po profesoru Řehákovi. V širší povědomí vstoupil chirurgickým odstraněním plicního nádoru prezidentu republiky Václavu Havlovi v prosinci 1996.Následná mediální kritika na nevyhovující podmínky budovy v Londýnské ulici pro prezidenta republiky, jej vedla k prosazení přestěhování sídla kliniky do volných prostor ve Fakultní nemocnici v Motole, kde pracoviště zahájilo činnost v září 1997.
Před lety jste operoval tehdejšího prezidenta Václava Havla. Vybral si vás on nebo někdo jiný?
Myslím, že volba na naši kliniku padla z Hradu anebo od paní Dáši. V té době, a to platí dodnes, jsme dělali a děláme nejvíce chirurgických výkonů na plicích. Osobně jsem se s Václavem Havlem neznal, takže těžko si mohl mě on sám vybrat.
Když jste operoval Václava Havla, vysvětloval jste mu zákrok, který bude proveden?
Samozřejmě, mluvili jsme o tom. Jeho operace nebyla ani odvážná, ani mimořádná. Takových plicní chirurg udělá za svůj život stovky.
A hovořili jste s Václavem Havlem i o tom, jak by mělo zdravotnictví vypadat?
Ano. Ale tady jsem byl trochu zklamán. Václava Havla jsem měl nesmírně rád, protože to byl mimořádně slušný člověk, který uměl za vše poděkovat, a s tím jsem se u vysoce postavených činitelů, které jsem ošetřoval, často nesetkal. Ale pro vývoj zdravotnictví, i když mi to slíbil, nemohl asi z titulu své funkce mnoho udělat, protože to rozhodovala vláda. Proto se nic podstatného ve zdravotnictví nestalo. ( Zdroj: Právo)
Paralelně se splu s týmem od roku 1994 chystal na první transplantaci plic. V prosinci 1997 pak ve FN Motol provedl první transplantaci plic v České republice. Doba pooperačního života pacienta činila sedm let. Vedení transplantací zanechal po sté operaci a roku 2010, v sedmdesáti letech, opustil funkci přednosty kliniky.[1]
Pracovní stáže absolvoval mimo jiné v New Yorku, Pittsburgu, Torontu, Moskvě, Lipsku a Uppsale.
Přijďte se seznámit s žijící legendou chirurgie Pavlem Pafkem!