Já jsem praktikující lékař v Praze, ale rozdíl mezi mnou a chudým Nigerijcem je dnes prakticky minimální s výjimkou platu. Oba dva máme stejnou televizi vyrobenou stejnou firmou, díváme se na ni přes stejný satelit a díváme se na stejné pořady, byť v jiných zemích a jiných jazycích. Toto je svým způsobem nepřirozené, protože naše celá biologická existence je podmíněná diverzifikací. To znamená, musí být ti, kteří mají a musí být ti, kteří nemají. Musíme být hlavně jeden od druhého odlišní v tom zdravém slova smyslu. Když nejsme odlišní, tak jsme jako mraveniště a tím to končí. ”
Pohybovat se tentokrát budeme na pomezí neurologické vědy, psychologie, filosofie a prognostiky. K jeho velkým tématům, kromě politiky, v níž zatím příliš úspěšným nebyl, jsou nové technologie a jejich dopad na lidstvo. Vypráví o tom famózně, přináší vědecké důkazy a obrazně řečeno, zdvihá prst. V rozhovoru pro rozhlas řekl:
“ Technologie nám přináší určité výhody, přes ni nebo díky její pomoci máme větší komfort, ale během posledních 15 až 20 let se dostáváme stále více ke klíčové otázce, která souvisí s evolucí lidstva. Je to dané tím, že technologie nás stále více nutí, abychom se zbavovali určitých přirozených evolučních schopností, které jsme měli. Toto zjišťujeme téměř denně. V neurologii již máme metody a přístroje, kterými můžeme měřit určité mozkové schopnosti a tak porovnávat, jak se postupně mění v horizontu před 15 lety až dodnes. Zjišťujeme, že doslova některé intelektuální a mozkové schopnosti plošně odpadávají z jedné generace do druhé a že to je přímým důsledkem užívání technologií.”
Kdo je vlastně Martin Jan Stránský narozený v NYC?
Málokdo, tak jako on, se může opírat o rodinnou historii, která by byla tak těsně spjata s dějinami Československa. Jeho praděd Adolf byl ministrem obchodu v první Kramářově vládě po 28. říjnu 1918, děd Jaroslav byl po odchodu do Velké Británie členem Benešovy exilové vlády a jako ministr spravedlnosti připravoval poválečné retribuční zákony. Otec Jan byl v letech 1946 až 1948 poslancem za národní socialisty. Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, kam jeho rodina emigrovala. Po listopadu 1989 se ale vrátil do vlasti a obnovil například časopis Přítomnost a založil na Národní třídě kliniku.
V politice se Martinovi Stránskému nicméně zatím nedaří, jak by si asi představoval. Zde v kostce jeho politické snahy od návratu do České republiky:
Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/martin-jan-stransky-musime-se-zbavit-prehnane-servility-20180930.html
Byl zakládajícím členem občanské iniciativy Impuls 99 a v roce 2008 kandidoval do Senátu jako nezávislý s podporou Věcí veřejných. Nepostoupil však do druhého kola.
V říjnu 2009 byl hlavním partnerem lékaře Jana Hnízdila v aktivitách skupiny lékařů a politiků blízkých Václavu Havlovi, kteří začali prodiskutovávat možnost odvolání prezidenta republiky Václava Klause pro jeho údajné psychické onemocnění v době, kdy odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu. Hnízdil podnikal kroky k otestování této možnosti již v květnu 2009, Stránský je uváděn jako hlavní spoluiniciátor, s plánem sympatizoval též například psychoanalytik Václav Mikota a psycholog Slavomil Hubálek.
V roce 2010 neúspěšně kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny na kandidátce Věcí veřejných v Jihomoravském kraji, za stejnou stranu byl také stínovým ministrem zdravotnictví České republiky.
V roce 2010 byl zvolen na kandidátce Věcí veřejných do Zastupitelstva Městské části Praha 1.
V komunálních volbách v roce 2014 neúspěšně kandidoval do Zastupitelstva Městské části Praha 1 na kandidátce Demokratů Jana Kasla, která se do zastupitelstva nedostala. V roce 2018 opět kandidoval do Zastupitelstva Městské části Praha 1, tentokrát na kandidátce TOP 09, avšak nebyl zvolen.
Jak to bude dál, proč se neangažuje za odvolání Miloše Zemana pro tolik veřejně diskutovaná onemocnění, jak vidí budoucnost našich mozků? Na to všechno se můžete zeptat. Přijďte.
Těším se, přeji šťastný nový rok! Pavlína